SOS je všeobecně a celosvětově rozšířený signál pro nouzové volání o pomoc vycházející z kódu morseovy abecedy, ve které je vysílám jako ničím nepřerušovaná sekvence tří teček, tří čárek a tří teček / . . . – – – . . . /. Vůbec poprvé byl tento signál oficiálně schválen a uveden do praxe německou vládou na základě předpisů o rozhlase s platností od 1. dubna roku 1905. Za celosvětově uznávaný standart byl schválen o přibližně rok a půl později, konkrétně pak 3. listopadu roku 1906, a to v rámci druhé Mezinárodní telegrafické úmluvy s platností od 1. července 1908. Jako primární nouzový signál byl používán v námořnictvu až do roku 1999, kdy ho nahradil modernější systém, přesto je stále akceptován a rozpoznáván v situacích, kdy není možné moderní technologie využít.
Původ slova SOS
O původu tohoto slova existuje mnoho pověr, které například tvrdí, že se jedná o zkratku anglických vět „Save Our Ship“ nebo „Save Our Souls“ (v češtině: „Zachraňte naši loď“, respektive „Spaste naše duše“). To je ale nesmysl. Tyto věty byly vytvořeny až poté, co vzniklo samotné označení SOS a fungují jen jako mnemotechnické pomůcky k zapamatování si dané sekvence. Jinými slovy se jedná o obdobnou mnemotechnickou pomůcku, jako je tomu u jednotlivých písmen morseovky. Teď to bude znít možná trochu zmateně, ale pro vysílání signálu SOS, není třeba vysílat SOS. Ono totiž nejde o jednotlivá písmena, ale o danou sekvenci tří teček, tří čárek a tří teček. Tu je přitom možné složit z několika různých kombinací písmen. Příkladem budiž kombinace písmen VTB.
Podívejme se na to detailně:
V – / . . . – /
T – / – /
B – / – . . . /
Jestliže je odvysíláme bez mezer, což se děje i při vysílání signálu SOS, není možné rozpoznat, zda jsme vysílaly pomyslné SOS či pomyslné VTB. Jak již bylo řečeno, kód byl vymyšlen kvůli svému typickému znění a délce, nikoliv na základě zvolání „Save Our Souls“, nebo něčeho podobného.
Použití SOS
Signál jako takový byl určen prakticky výhradně pro volání o pomoc na moři, nikoliv pro nouzové volání obecně. Třeba na souši byl používán kód QRRR. Během druhé světové války došlo v rámci námořnictva k rozvinutí signalizace SOS pomocí různých tří po sobě vysílaných písmen, které měly blíže specifikovat charakter problému. Útok letadly byl kupříkladu označen pomocí tří A (AAA), neboť „a“ je první písmeno v anglickém slově pro letectvo – „aircraft“. Takto to platilo třeba i pro ponorky (submarines), který byly kódově značeny SSS. A tak podobně.
Podstatné pak je si uvědomit, že jen zřídkakdy byl signál SOS, nebo jakýkoliv jiný nouzový signál, vysílán jen tak sám o sobě. Prakticky vždy byl součástí nějaké delší zprávy specifikující podstatu problému a obsahující další podstatné informace pro příjemce.
Čistě teoreticky by pak kupříkladu volání z potápějícího se Titaniku mohlo vypadat následovně:
SOS SOS SOS DE RMS TITANIC PSN 41.43.32 N 49.56.49 W SINKINK ABANDONING SHIP AR K
Přeloženo do běžné řeči:
Volání o pomoc od zaoceánského parníku Titanic, naše pozice je 41° 43′ 32″ severní šířky, 49° 56′ 49″ západní délky, potápíme se a opouštíme loď, konec vysílání, odpovězte kdokoliv.
Poznámka: Titanic ve skutečnosti odvysílal nouzový signál SOS pouze jednou. Při všech ostatních vysíláních použil starší signál CQT (Come Quick Danger – přijďte rychle nebezpečí).